res:1024x768

Smutné Svítání:  (květen 2000 - srpen 2000)	Kostel v Camaretu 1927 - Věřící, Analýza Lásky, Mat-Fyz, Oriflame, Z Tesca, Dream
Nebeské Bloudění: (červen 2000 - září 2000)	Létací Romance, Tance Lásky, Zamiloval jsem se
V Kolébce Rána: (duben 2000 - květen 2000)	Kupé, Inside the Labyrinth of the Computer’s Heart, Proti Sobě, Pohleď-Zima se topí v řece, SET: balkón v paneláku (11. patro)
Poems of Notepad :  (květen 1999 - březen 2000)	Oči, Podzim
Dnešní Rozmary:  (červen 1999 - únor 2000)	Morbído, Obrázek, Hvězda, Friend, The Rest, Učení, Kuřák Pesimista, Past, Utahaný Den, Vosa, Vryt se Nedá Smýt, Ekologická

Kostel v Camaretu 1927 - Věřící
5. 6. 2000 

Chmurný kostel a nekonečné moře v dáli, 
na kříži všelidský král potrestán, aby se jich báli. 

Jako symbol koloběhu života a smrti, 
jako nestárnoucí legenda, 
jako vysvětlení pro všechno na tomhle světě, 
jako vysvětlení lásky k bližnímu svému, 
jako ironie světa, chtíče a cudnosti, 
jako nesmrtelnost sama v hmotné podobě lidského těla, 
jako myšlenkový tok, jak ho psal Ginsberg. 

vysvětlení smutku a mdlé deprese, 
v barvách smrákajících zdí hluboko na dně moře.

Analýza lásky

Ulítly zuby a ulítl čas 
ulítlo všechno, co zůstalo v nás.

Ulítla láska 
a ta "kráska" 
už není tak hezká 
jen můj mozek mi tleská 
k procitnutí. 

Jaké city mě k ní táhnou 
po čem naše duše prahnou. 
Analýza vše vyhodnotí 
potom spráskne rukama 
a pobrečí na mých ramenou. 

"Nevím, nic mě nenapadá 
proč jste spolu 
je záhada." 

Prosím, analýzo, poraď mi 
něco jsi zjistit musela 
tak mi to ukaž. 

"Víš mám pro tebe pár set rad. 
A jednou z nich je láska. Snad."

Mat-Fyz
9. 6. 2000

A kdyby byly galaxie menší 
řádově 10^-5
a kdyby běhaly ryby 

Střídání filozofů vesmíru 
vše je nám šité na míru 
i teorie o vzniku papíru 

Šedivé staré pravítko 
se ohýbá, tančí a mává rýskama 
anglické divadelní představení 
fyzika pro laika 
"Fauste, zašlápni toho dědka!"

Oriflame
16. 6. 2000

Moderní, spěšné a nákupní sídlo 
ta druhá ve frontě zbožňuje jídlo 
stolky jsou ze dřeva 
pro holku u kasy líčidla netřeba 
parkety, nákupní košík 
jsem tady jedinej hošík.

Z Tesca
1.8. 2000

Rozebírám se u Tesca 
ta holka nalevo 
je tak nehezká až hezká 

Líže zmrzlinu 
můj penis vysává 
když jsem s ní doma 
hysterka nadává 

Tak si to, zlato, raději liž 
a já se na hajzlu vyhoním spíš 
tak se s tou zmrzlinou, čůrákem 
udav, víš …
a já si na hajzlu postavím kříž 

Obecenstvo tleská 
i báseň z Tesca 
může být hezká

Dream
3. 8. 2000

There's something burning you in your dream 
and if you work on the railroad 
it could be a steam. 

There's something freezing you in your dream 
I think, you work in the sweetshop 
so that is a cream. 

And if there's something frightening you in your dream 
you see the mask 
but it's not the halloween. 

There is a question, 
who is it in your dream? 
The answer is …

Létací romance 
31. 7. 2000

Je noc, 
v dáli svítí světluška, 
co mi do ouška zašušká, 
že mě má ráda! 

Brouček už v noci spí, 
však zdají se mu sny, 
jak jeho světluška 
z dáli svítí až k němu... 

Je noc a brouček ulehá,
medvídek šeptá mu do spánku, 
že "světluška přiletí, broučánku...".

Tance lásky 
26. 6. 2000

"Raz, dva,
tři, čtyři, 
pět, šest.

Krok, tanec obláček,
otáčka, přísun, záklon, 
polibek. 

Slow, slow, do-, tyk,
jdou, jdou, quick, quick, 
poletujou. 

Taneční show,
a rajská hudba, krasozpěv."
 taneční mistr prozpěvuje. 

Toro, toro, toro, 
něžný býk trhá oblaka, 
toreadorka uhybá. 

Toro, toro, toro, 
v nebesích, máš ho za draka,
a kouzelnice zvíře chlácholí,
lásce je jedno, 
zda jsi drak v nebesích,
nebo býk na poli.

Zamiloval jsem se
13. 8. 2000

Když jsem s tebou, 
vše ostatní není, 
a když jsem sám, 
tak přichází snění. 

Že mě potká láska, 
má dlouhá touha, 
že přijde ta chvíle pouhá, 
a že z tebe, lásko, pršela něha, 
magnetický déšť mi do těla šlehá. 

Tak běžím rychle, 
zastavit se nedá, 
okolí vstává 
a nebo si sedá. 

Tak běžím rychle, 
třeba i v lese, 
tráva mě hladí 
a tělo se třese. 

Tak běžím rychle, 
a něco mi nedá, 
přemýšlím proč 
tě má duše hledá. 

Tak běžím rychle, 
letím a skáču, 
a když tě zřím, 
tak radostí pláču. 

Kupé
23. 4. 2000

Chtěl bych být v kupé, jen s tebou 
něžně se tě dotýkat, hladit. 

Byli bychom spolu vytrženi z věčnosti. 
Tvé tělo a tvá duše. 
Zdlouhavé laskání. 
Výbuchy světlemodré rozkoše 
v žlutavé záři jarního odpoledne, 
jen já a ty. 
Kdy slova se vytratila a chtíč odezněl 
jak kostelní zvon o dvanácté. 

Očima by proudily povodně myšlenek 
které by mozek pouštěl ven 
a tvé modré skály by mě trhaly na kousky 
ke skvostné večeři 
vždyť už je pozdě 
tak aspoň polibek.

Inside the labyrinth of the computer's heart
(V labyrintu počítačového srdce)
4. 5. 2000

Nakrm tuhle nenažranou potvoru! 
Nakrm ji informacema, dělěj! 
Nakrm ji až praskne a napíše error. 

00101101 11010110 01111001 
láduj to tam, jsi moc pomalej.
Zatížení na 90% 
stále se ti vysmívá 
jsi pomalejší... 



A podívej na ten obrázek 
to jentak z volný chvíle. 
Není moc hezkej, je už moc starej 
kanálama prochází nuly a jedničky
jako ty. 

Někdy jseš nula, ale jindy zase jednička 
někdy se zraníš cestou do centra, 
škrábneš se o zeď, zakopneš 
a rozmašíruješ si hubu 
tak, že budeš k nepoznání. 

Oprýskané zdi, stopy zničené viry 
tak vypadá, ale ty taky. 

Poslouchej hádanku:
komunikuje pouze při spojení 
posílá bytové vzkazy 
staví slepé ulice 
ničí tvou infrastrukturu 
tak vyšli hlídku 
lymfocyty T a další 
jsi přeci fyzika sama 
zákon akce a reakce, X a organismus. 

Uhodl jsi..., jsem já.
Format C:

Proti sobě
duben 2000

Jó lidi, osud je krutý, 
zbije vás dlouhými pruty, 
nahází na velké haldy. 

Krev prosákne do hlubin Země, 
pohnojena bude půda, 
z níž vyleze nejedna zrůda. 

Já ptám se, kdo osud řídí? 
Kam až ten člověk vidí? 
Kdo řídí nás? Jen lidi…

Pohleď, Zima se topí v řece
duben 2000

Zima se v jaro převlíká, 
břeh vlny snadno polyká, 
a vlny kámen proráží, 
sunou se přes něj, 
až se ho nabaží. 

Pěnivá žíla pouští kal, 
vlézt do vody bych se dnes bál, 
snad abych na břehu dál stál, 
s myslí si hrál, 
a řeku bral, 
jak teče dál, 
v nekonečný mořský sál. 

Sílu má, zlé křeče, 
ta mojí cestou nepoteče.

SET: balkón v paneláku (11. patro)
duben 2000 (14. 8. 2001)

Z balkónu mám lidi na dlani, 
smutek mě ke smrti dohání, 
strach ze skoku netečně usíná, 
v sázce je svobodná vteřina, 
nebo jistota hodin bytí, 
s domněnkou, že něco vidí, 
se stavy mrtvé reality, 
s možností naší kapacity.

Oči

Zmatené vidění
a svět se točí
prokleté blouznění
oči, oči, oči. 

Zas oči zavírám
a svět se točí
vše ostré nevnímám
oči, oči, oči. 

Temné body, okraje mlhy
rozptyl střely pohledu
24 snímků za sekundu
nesvedu hodinu slepoty
oči, oči, oči. 

Nevidím nic, jsem slepec
šedivého oparu
mého dnešního rozmaru
jsem polapená moucha
v síti spekter svého mozku.

Podzim
podzim 1999

Je podzim 
a je zima 
a slunce svítí 
a mně je príma 
a lidi kouří 
a já s nima.

Morbído
21. 3. 2000

Jak jasný je sex
co znamená vzlyk
když probíhá styk.

Ten líbezný křik
jak lahodný zpěv
když vytéká krev. 

Obrázek 
21. 3. 2000

Ruce si hrají
papír muchlají
lajny na papíru obrací na víru
že papír, leč bez tuše
kresbou je do duše.

Tvary se skládají
oči jen hádají
že všechno nic z papíru
nás přivádí na víru
jak papírek bez tuše
promítám do duše.

Hvězda
červen 1999 

Na nebi zjevila se hvězda,
není z masa, kostí ani těsta. 

V mračném oparu ranním,
slunce je schované za ním.

Procházím městskou síní,
tu hvězdu viděj i jiní.

Jdou dál bez povšimnutí,
spěch do kroku je nutí.

Zahybám, hvězda je pánu,
že skočila do spěšného plánu.

Friend

We used to be friends
I heard that friendship never ends

and I ask you my friend
where is the end?

The Rest 

I hear the scream
just in my dream.

I'm blinding
still finding
the freedom of me
I'm liing under the tree. 

Učení 
19. 1. 2000

V naději smažím se v pekelném ohni, 
učím svůj líný mozek. Pohni! 

Šrotím se v časovém presu, 
počítám bez interesu. 

Počítám, um na druhou 
a všechno OK, šedavou tuhou. 

Aktivní Sisyfos, 
a nic. Šalba, 
ta kombinační kalba 
a nic. 

Ta mrcha, 
za znalost do Bohnic. 

Jsem blázen, 
dobře, 
zbláznit se chci víc. 

Aktivní Sisyfos, 
v prdeli je snaha, 
v bohnickém apartmá, 
studuji na vraha.

Kuřák pesimista 

Svůj smích ztratil jsem již dávno, 
nikoho však neviním. 
V mé duši ukrývá se prázdno, 
tu krásu, o níž sním, 
bych nenašel. 
Před chvílí mi ještě trhal hrdlo, 
to vše se překotně změlnilo, 
smích zmutoval na kašel. 

Past (Bejvávalo) 
19. 1. 2000

Už je to kdysi dávno příteli, 
vídal jsem tě každé pondělí, 
sedával s tebou v lavici, 
v té kobce tiše mluvící. 

Už je to dávno příteli, 
vídal jsem tě každé úterý, 
snili jsme o špičkové mašině, 
a pc-časák na klíně. 

Už je to dávno milý příteli, 
já vídal jsem tě každou středu, 
jezdili jsme na kole 
a ty jsi makal vpředu, 
vždycky jsme hodně najeli. 

Už je to dávno příteli, 
když častokrát jsme pařili, 
nejeden joystick zrasili. 

Už je to dávno milý příteli, 
jež vídal jsem tě každý 
čtvrtek, pátek, sobotu a neděli, 
už je to dávno, už je to v prdeli. 

Utahaný den 
listopad 1999 

Temný je den, na lavičce sedí, 
zničený man a na tebe hledí, 
jak bežíš z práce, hned vyvenčit psa, 
a život se ztrácel až na dno dna. 

Mozek už spí, ale tělo tvé chodí, 
jen ten pes ví, kam ho pán vodí. 
Tak opět home, už honem spěchá, 
je starý a sláb, snad ho spát nechá.

Vosa
červen 1999

Do vlasů vlítla mi vosa 
celá nahá a taky bosá. 
Bzučela dost dlouhou chvíli 
já lek jsem se, že by mě píchla 
párkrát jsem zavrtěl hlavou 
a ona pak tiše vzdychla 
totiž únavou nemohla dál 
měla však svou povinnost a píli 
hned odlétla co vylezla. 
Stromovím koule mé hlavy 
prolézá, to mě baví 
sedá si do korun stromů 
já šlapu si cestičku domů 
další krok a ona vzlítá 
hlasitě křídly kmitá 
ta malá mrcha 
utíkám, deštivá sprcha. 

Vryt se nedá smýt
15. 2. 2000

Topím se v louži mých slz 
mé tělo touží ucítit vzduch 
prosáklé naskrz sune se chodníkem 
mokré, až plesniví, stávám se pomníkem 

Do hrudi vyryto, sedřené, za hadry ukryto 
"Přemýšlím, a tak strašně bolí to…"

EKOLOGICKÁ
květen 1999 (první báseň)

Duchové, tma a nářek lesů. 
Pojď blíž! Už se nesu. 
Všichni tu sem za ní míří, 
jsou slepí, zrak netopýří. 
Mapu však nemají 
a cestu neznají. 

V kravále z náměstí, 
nešlápni do klestí! 
Přes svoji slepotu, 
drží se jekotu. 

Hlupáci! Buďte chvíli v klidu, 
ty hloučku z ubohého lidu. 
Ne! My jsme vždy vládli… 
Vraždili a kradli!

Zavrženo buď tvé plémě. 
Lide! Já jsem stará Země. 

Časy plynou, 
Země stárne, 
jejich vinou. 

Naše úsilí je marné, 
všichni zhynou. 
Ač sil mám čím dál méně, 
zahubím toto plémě. 

Všechno mizí v dáli, 
aby jste se báli. 

Dnes poslední je svátek, hyne! 
Královna, jedna z těch matek. 
Země je vyprahlá, 
zima a vedra se střídají. 
Je ukrytá, 
umírá potají. 

Rychle stárneš, umíráš, 
nekřičíš, jen usínáš. 

Mé tělo je spálené, 
puchýře kyselinou vyžrané, 
u srdce mě píchá, 
hloupost živočicha. 

Jen hyň! My najdeme si jinou. 
Je pozdě, stejně všichni zhynou.

 AngelHeaded 1999-2000