Kár Ladajova psychóza

Kým, nebo čím byl Kár Ladaj? Tedy jestli vůbec byl… Mohl být pouhým názvem a tím tedy bratrem dalšímu nespočtu názvů pro tento specifický stav mysli. Třeba to byla jedna z postav povídky, snad dokonce sám autor? Kár Ladaj by teoreticky mohl být způsob myšlení, převrácený a nezkrotný podrobitel. 

AngelHeaded

I   II   III   IV   V   VI   VII   VIII

I. Sklopení očí, 
výmluvný ksicht bez huby, 
která by to všechno výřvala do celýho světa. 
Jo, holka, máš smůlu. 
Ale z jedný strany je to opravdu nanic. Hlavně, že si všichni tak nějak rozumí. Hlavně, že si nelezou na nervy ještě víc. 
Hoši, s vyšumělou náladou byste měli něco dělat! 
Fuckt? 
Smah nám nasadil řetízky a autobus nás veze do pekel komunikace. Jediný, co chci říct je: Hoši užijte si to. Tam se už moje noha nedostane. 
Ne, že by se mi to ještě nikdy nestalo, ale tak nějak toho mám dost. Forma osvícení přišla snadno, tři hodiny bičování hudbou a stroboskopickou žárovkou. 

II. Dal jsem si Velkej marihuanovej švindl, ganja-mlíčko a pět vteřin ticha. To je perfektní, stal se ze mě labužník. 
Hej, je mi to líto, ale tu hudbu si chci pustit. Máš smůlu, stejně je mi to jedno. 
Vytáhl bič z kapsy. Rychle prchám, ale švihavý zvuk biče mě pronásleduje do mdlob. 
Jeden blázen se probudil. Změnil bič v křeslo, do kterého si prchající z posledních sil sedl. Libozvučný vánek mu ošetřoval rány. 

III. Dala-li nám jméno sex? Dvě složky totálního chtíče, 
vlastně ony se potkaly na Náměstí Myšlenkového Toku: 
I ptal se muž muže, 
co na ženě, 
že ho prý zmůže? 
Pakliže to chceš, příteli, věděti… Lidská zvířecí kunda. Pot a slzy cíle animálnosti. Vybít se a pak se plazit přes práh do svého úkrytu. Proč se mě na to ptáš? 
Jen jsem ti chtěl říci, co se mi líbí na mužích… Chlapská noha, jak je obutá v černých tlustopodrážkových botech, bez oblečení, jde pouze o část lýtka, nakonec oddělující materiál jsou černé džíny v polovině oblasti lýtkové a holení. Ten pohled je z levě předního holeního dvacetiptocentního profilu. Samozřejmě, že jde o pravou nohu. 
Ten levě-přední holení dvacetiprocentní profil… Co to je? 
To je druh pohledu. 
Jo už to chápu. 
A jak jsi to myslel dřív? 
Že máš oholenou tvář. Pohled na to, že máš jen dvacet procent oholeno. 

smyslnost, sex, rozkoš X mužství, práce, četnost

IV. Držel v ruce sušenky, nechtěl je nikomu dát. Zuřivý pocit majetku, jídla, hamižnosti ho zajal. 
Dobrou chuť, nikomu nic nedáš. 
Cos chtěla, zlato? 
Máš přece hlad. Nepleť se mi do práce. 
Hele, já jsem myslel, že mi něco chceš, he!? 
Samozřejmě, že jsem ti našeptávala své pocity. Chtěl jsi je sám. Víš to přeci. Množství všeho. Co chceš?, nebo. Co máš? Kvalitní odpověď je pouze má nálada… - pokračovala mrcha jedna lidská - nejdřív je důležitý vědět. Co máš? Časem k tomu dojdeš, ale proč se ptáš na takové běžné banality. Nikdo je neřeší. Ani ty sám bys nemusel analyzovat okolí. Vůči tobě. Jen se musíš trochu obracet - horlivě drmolila slova, která její automatický držky s šestnáctimilionovejma paletama zvracej jen na tebe (Co bylo dnes dobrého k obědu?) dokuď nepochopíš, že to jen hází klasický hustý slova o všem přímo do terče doprostřed, tam jak jsi na to zvyklej. Už nevím, co je agitací "REKLAMY" a co chci abys slyšel, "VŠECHNO" je reklama. 
Nesedí to, drsnej kec nejde psát, když je divno. Nic na sebe nenavazuje. Řeči plynou, když mozek točí. Okolí říká: Hrej na mozek! 

V. Probuzení, 
šílenej šok do noci. 
Jeden krok a spadneš. 
Omámená zastávka. Tam nemůžeš, tady je zima a zpátky je to štreka. Nic nám tady nesedí, drogy už neberou. Smažani! 
Kouří se vám z hlavy, řekněte mi novej blábol, kritiku. 
Ležím ti v oku, co? 
Šlápni si robote, bezmyšlenkovitá potvoro. Jsi out, ale stejně mě to sere. 

VI. Chce ukázat hustotu. Hraje si s bičem, kdejaká modulace. Apatie sere na něj i na cokoliv pozměňující jeho činnost. Desátý bič, desetkrát ten samý, a ještě jednou dokola! Letmý popis místnosti by napověděl "feťáci". Všechny představy o vzhledu nechám na vás, jakože jsem přikrytej modrým spacákem, v křesle sedí robot, z repro slyším bič, dělá jemné švihance. 
Nepůjdem do vesnice (Robote)? - ruším bič, je chvíli ticho. 
Hm - právě zpracoval informaci - Proč? 
Musím vymyslet nějakou věc. Pouze důvod ho donutí pohnout servomotorama, příčina je nepodstatná, není nutné nic chápat, dotyky minulosti mě pálí, robot ale nemá pocity, prázdnota, v který si máchá hlavu, ho ještě víc utěšuje. Vlastně jsem si někdy tak nějak přál nemyslet, ale to mi pak příjde divný. Pořád na něco myslím, vždycky něco rozebírám. 
Po kolikátý posloucháme tuhle písničku? - musel jsem se uštěpačně ozvat 
Po desátý, - druhej hlas - po dvanáctý, po dvacátý 
Asi je ta hudba dobrá, - první a druhej dodá - Nenavážej se do nás stále! 
První smah, druhej táh. Semínko v jiontu zapraskalo. Lakotný býk, (zlo samo), písemná záliba: Chcete mě tak vidět? Zelené světlo, chcete ho taky vidět? Jsem příliš upjatý, reálný - zato oni si stále užívají (zacyklili se), nevědomky. Trochu jim to snad můžu závidět. 

VII. Tady tuhnete… - robot použil slov 
Ne. 
Ano. - druhý hlas, zkurvil živý čas
Nic nezní tak zhuleně a opile utahaný! Zacyklení² : Robot postavil kastrol s vypařenou trávou na kamna. Kolikrát se tohle všechno už stalo? Nelze to už počítat. Snažím se proti tomu ohradit - sound-systém, vysmahlý úsměv: prohrál jsem… 
Jediný, vůči čemu stále bojujem je zacyklení: obrátka odznova. 
Robote, myslel jsem si, že jsi nechtěl spadnout do zacyklení, že trochu revoltuješ. Nemusíš bourat zdě, ale nějak cykličnost znemožnit. 

VIII. Karlo Marxi, probuď se. Já nevím, proč nechci cykličnost? 
Jsou čtyři děti cykličnosti: Julián, Robot, 2. Hlas a já. S každým je to jiný, ale jinak pokaždý stejný. 
2. Hlas: je jako první, ale nejdříve vše promyslí, aby to vyznělo co nejlépe. 2. Hlas je ještě nebezpečnější než první, ví 1. Hlasu nedostatky a snaží se jich vyvarovat. 2. Hlas je peklo, protože první je pouhá ulička do něj.

 Kár Ladajova psychóza - AngelHeaded 17.-19.7.2000