res:1024x768

No S[a]n
(21. 10. 2002 - )

Říjnová revoluce    Story-telling     For a Fame     Okem?     Prolila žal     Co se líbí?     Není všechno k jídlu     Člověčí historie     Co vlastně chceš?     ztvárnění noci     dozvuky veřejnosti     B-O    status quoue     Oheň a Voda     vášnivá cigareta     U baru     Opíjím se vlídně     Svůdnice     Programátor     Blaženost     Apatie     Válka     Jak jsem rostl?     Trocha slunce     Asi jsem se pomátl, ale ty též     Básník     na záchodě     Pro Rodinu     Vlastní Obětí    Kouzlo zimní noci     Dva Mraky     V převlečeném sejnokroji    Bez platóna    Schoulený v rohu

Říjnová revoluce
23. 10. 2002

Proč se lidi tváří tak o-katě,
Scan jede od hlavy až k-patě,
Proč tvoje oči zoomí do-bleda,
Vždyť ty jsi ta-ková nezbeda.

Proč se tak tváříš po-dlouhle,
Jsem osoba, co přišla z pralesa,
Co uznává sebe a neznámá nebesa.

Proč jsou tvé oči jak-o-chlad,
Cítím se v rak-vy-sláb a mlád,
Proč necítím smutek z od-klonu,
Tvé prašné stopy od nohou ze zvonu.

Proč, proč? Proč? Proč!
Tvá duše oblá do všech stran,
V zrcadle moje s tuctem hran,
Líbivá? Blivá? Válí?

A nelíbí! Tenhle třesk,
Vzdouvají se vlny, krám svítí,
Provazolezci na lanech,
Na cestě s tenkou nití.

A nebliju!
Žaludek ustál prokrvení,
Dlouho bylo, chvíli bylo.
Nebude a není.

A neválím!
To cit! Mě k přirozenosti táhne,
Tak si jen rozmyslím,
Po čem má duše prahne?

Story-telling

Nedíval jsem se jak padá barevný list,
Otočit! Otočit! Točit!
Dokola! Pod kola! Na zem!

A cesta ubíhala.

Nepostřehl jsem,
že se ztmívá,
Zhasnout! Rozsvítit! Svítit!
Ony ne! Neony! Omyl!

Cesta ubíhala.

Nesmysl! Smysl! Mysl!

For a Fame
19. 11. 2002

Silnice skrz okno do oka,
A její světla lamp,
Jsou body mého zářivého podpisu.

Jak je krásné,
Že i komunikace nesou mé jméno - nepřímo.
Že vaše oči se za mnou otáčejí na ulici.
Že zpřeházením písmen je ze mě francouzský spisovatel.
Že jsem jediný!

Tak počkejte,
Já pro vás něco napíšu…

Okem ?

( A Look at?)
 

Prolila žal
15. 1. 2003

Prolila žal své touhy v něze,
Za lásku svou zvolila kněze,
Prodala slůvka tajné ctnosti,
Svou mluvu v nevinnosti.

Těšila se z jeho bytí,
Lapala jej tenkou nití,
A doufala, že jej chytí.

Ale ta nit se trhala,
Paní svou do temnot vrhala,
Až uvrhla ji do žaláře,
Nesčetné slzy do polštáře.

on
"Nekryj své slzy pod polštář,
v duši tvé mé jméno smaž,
nejsem ten, koho znáš."

rozum
"Nedvoř své nitro knězovi,
vlídně ti stejně nepoví,
a kdyby přeci jen,
v krku by chrchlal hutný hlen."

ona
"To já se vidím v Divé Báře,
Zhyzdím si obličej v horké páře,
Odvrátím navždy naše tváře."

Neví, co pro něj znamená,
Při střetu hrbí ramena,
Jen očekává zranění,
Jež přišlo, to se nemění.

ona
Nakonec zvolila cestu vzdoru,
"Vylézt na strmou horu,
A dát sbohem mému moru."

Co se líbí?
2. 2. 2003

Líbí se vám tolik jako mně,
místo slova "dvě" psát "pár",
a pak si to se vzletnou oblibou číst,
ba dokonce se noblesně protančit diváckou recitací?

Líbí se vám tolik jako mně,
psát a číst místo "smrku" "jehličnatý Velikán",
a představovat si, jak ležíte na špičatých jehlách pod ním?

Líbí se vám tolik jako mně,
si číst všechny ty "vzletnosti svobody ducha" pod nánosem bahna původní idey,
a pak si to rýsovat do paměti dlouhým brkem smočeným v inkoustu?

Není všechno k jídlu
2. 2. 2003

Z lesa se vylilo ticho,
sněd jsem ho,
a bolí mě břicho.

Jak se do lesa volá,
ta ticha byla dvě,
oškubaná a holá.

Teď už mě ticho nebolí,
zvykl jsem si,
a sním třeba cokoliv.

Člověčí historie
2. 2. 2003

spirálou točí se děj,
a ty, kdo víš, kde jsi,
klidně se směj.

víš, co se ti stane,
pro koho tvé srdce vzplane,
a pak uhoří.

spirálou točí se děj,
ty chytrý, jak hloupý,
se směj.

nemusíš přemýšlet,
jen prosit "Spirálo.",
modlit se "Pane!",
prozraď mi, prosím tě,
co se mi stane?

Co vlastně chceš?
24. 2. 2003

Chceš-li mě,
mi duši dej.

Nejsem disciplínou,
jak vědní,
tak sportovní.

I já,
jak rád,
ti duši svou,
budu darovat.

Chceš-li žít,
pro jednu,
noc a okamžik,
i já chci žít,
a ráno sbohem dát,
a ráno za mě zavrhne milovat.

Smíš mi být,
souzněním napříč,
konvencemi a noc,
jen dotyk,
tvé přijetí,
či odmítnutí.

Tak jestli chceš,
tak mi dej,
duši svou a
oči své,
nic víc mě nezajímá.

ztvárnění noci
24. 2. 2003

lampy jsou noci svět v obrazech
každé svítí zhasnout do rána
a nebe odrazem zfialovělo

noc světem nespěchu
vzbuzen statických proměn reality
odvážím se zůstat stát

letitá myšlenka zkamení
noc ztrácí z neúspěchu
bezčasé pásmo pro urovnání

a dláto, z ruky spád
ten pocit nezkamení
jen obraz zůstal v očích stát
probere se až na znamení

dozvuky veřejnosti
13. 2. 2003

škrtla sirka,
plamínek soukromí vzplanul.

noc hřmí, jen dozvuky dne,
choulím se, dušičku svou
tisknu k hrudi,
být sám,
být sám,

stále na očích,
chci,
teda chtěl jsem,
ale už nemůžu.

B-O
13. 2. 2003

Byla tam s tebou,
byla šťastná.
Byl jsi rád?
By se prý s tebou chtěla milovat.

Opilý jsi byl,
ope!
Opožděně reaguješ na její zájem.
Oprýskaný tvůj zjev je pro ni krásou.

status quoue
6. 3. 2003

Stojím na dálnici,
nikde, nikam,
na obzoru žádná výpadovka.

Tak každý den čerpám benzín,
nikde, nikam žádná výpadovka,
projíždím mlhou navždy, všude.

Vystoupit z auta provždy, sbohem,
projížděl jsem mlhou, houstla,
odhodlán napříč svodidly.

Oheň a Voda
10. 3. 2003

Když v nebesích paprsky ohně hladí vodní třásně,
působí to vysoce předjarně, zmateně krásně.

Nebe je den, tma je noc,
voda chce sen a oheň v noci moc.

Však temná voda v odrazu plamenném,
jiskrně plyne v obrazu vzdáleném.

Co voda neuhasí, to plamen vypaří,
na hranici rozporu soupeří.

Co mohlo být spolu, se bije v zlobě,
nářkem dvou titánů jsou city udušené v hrobě.

Nikdo z nich neprozradí sílu své zbroje,
lze vidět nářek na konci zbytečného boje.

Zbyly jen trosky, čas nelze vrátit zpět,
kde všechno začalo, tam končí jejich svět.

vášnivá cigareta

U baru
3. 4. 2003

Jsme u baru, já a ty,
tíží mě tvoje pocity,
jež uzamčené v truhle máš,
kdy mi od ní klíček dáš?

We're sitting at a bar, you and me,
I know, you're feeling always free,
and you're telling me,
what's wrong with your eyes,
that boys with compromise,
become sooner or later grey,
they're no longer to thee prey.

Jsme na baru, lidi křepčí,
je tu živo,
já piju sodu a ty pivo,
mám tě snad opít pro trochu něhy,
a čekat, že tvá opilost zalije břehy?

We are sitting at a bar,
what has been between us,
seems to me like we're two nebulas,
blending each other, hiding far,
but I am not nebula,
I am the star,
now tell me honestly,
who you are?
 

Opíjím se vlídně
3. 4. 2003

Opíjím se vlídně,
skrytý v tvém klíně,
ty svině!

Co bych tak rád,
to, co mě rmoutí,
plevel zkřivených mých citů.

Chce se mi smát,
však slzu v oku mám,
mé city se pod tvou bezcitností hroutí.

A bude boj,
nejsem ten, kdo něco vzdává,
čí srdíčko pukne, je mi otázkou :))
Vždyť láska snad neprohrává,
řešení přijde s procházkou.

Co v slzách mých nepřečteš,
nepřečte nikdo jiný,
nepřečtu sám, oslaben.

Proč sémantik márkr,
to, co chci vidět,
uplatním lépe někde jinde.

Své sbohem dát,
ti musím teď,
orevoár, zas neusnu.
 

Svůdnice
8. 4. 2003

A co můj gotický vzhled,
tě přilákal,
jsem jako páže metalu,
co tě svádí,
jenže mě to nebere.

Prokleté vlasy bez barvy,
a stisk tvých stehen v kroku,
jen oči slídí po obzoru,
kdo z nás dvou složil tuhle baladu?

Oba jsme svázáni,
každý jinak,
bombeskní úlet zvíří prach,
jež usedl mi v očích,
ten,
kterého nemůžu opustit.

Programátor
8. 4. 2003

Dobrý den, pane programátore,
přejí mi vřele,
co jest mým programem,
se ukrývá v těle.

Zátiší u stolu,
komp a tvá fotka v operační paměti,
prsty, jak jinak než nezávazně,
laškují s klávesnicí,
dvoří se jejímu materiálu.

Dobrý den, pane programátore,
přejí mi, no skvěle,
co bylo v těle teď zahlcuje duši,
a ty prsty, co se dvořily,
do kláves v rytmu 2? buší.

Co já s tím zmůžu,
i já jsem člověk,
příkazy jsou tak akorát pro psa a pro počítač,
sobě sám, jak doktor naordinuju,
noop.

Blaženost
12. 4. 2003

Byl jsem postaven na tenhle světa s dvěma nohama,
rozpřáhl jsem dvěma rukama,
a mám to všechno spočítaný.

Apatie
12. 4. 2003

Město se modlilo v obrazech,
šedivá válka svraštěla čela,
měsíc při roztažených nohách,
splývání mě nenese.
 

Válka
12. 4. 2003

Víla hučela jako splav,
tisíce dalších pod lupou velkého mozku,
rozprášené koberce pod naftou znetečněly,
a Goliáš s Davidem,
jsou pozváni na oslavu Aláhovu.

Jak jsem rostl?
21. 4. 2003
 

Když jsem byl malej,
Tak jsem měl Maminku a Tatínka,
A Sestřičku, Babičku a Dědečka,
A,
Hračky,
A,
Tety.

A jak jsem rostl,
Tak,
Tak se v mém srdíčku vytvářel prostor,
Pro Tebe.

Když jsme jeli na školu v přírodě,
Tak mi bylo smutno,
Že nejsem s Maminkou,
Ale teď,
Mi srdíčko puká,
Že tu nejsi Ty.

Trocha slunce
27. 3. 2003

Všechno se změnilo ve vánek bez vlasů,
slunce mě pohladilo, jen nevím kde,
hladí mě dál, a já to nechápu,
lze snad jaro brát jako samozřejmost?

Asi jsem se pomátl, ale ty též
duben-květen 2003

šíříš prach po stěnách,
s vlastní nejistotou,
chce se mi z toho ječet v opařené židli.
oslepen v mračnu, vidím jenom tebe,

 
zbývá mi klít v objetí světa, polykat mlhu a čekat,
až usedne prach, až uzřím nebe,

kleknu si před krásou oblohy s lesklýma očima,
mé srdce taví ve sklárnách,
a budu pozvednut do stavu beztíže křišťálových citů,
slzy mi jsou osudem.

Básník

na záchodě
květen 2003

z mušle vylítla moucha,
asi tam na ni moc šplouchá,
vylítla moucha z mušle,
chtěla se napít moči ušlé

Pro Rodinu
16. 9. 2003

Dva lidi,
                    K SOBĚ,
                    PRO SEBE,
a pro RODINU.
 

PRO SEBE,
                    DĚTI,
pro děti,
                    rodinu,
pro rodinu,
                    práci,
pro rodinu,
                    práci,

a pro sebe,
        rodinu,
                rodinu,
                        rodinu.
 

A sami, pro sebe,
NIC.

Vlastní Obětí
16. 10. 2003

Zavřené oči,
pár minut okouzlení,
tam někde hluboko,
v samé podstatě chtíče.

Malebná kráska,
brunetka, tmavovláska, zlatovláska, zrzka,
to je mi jedno,
vlastně není.

Tak tedy princezna Zlatokráska,
s pořádnýmy loknami a práskačkami,
bez vrásek kolem očí, jak to máš ty,
její ňadra jsou tvarovaná,
a mně se sbíhají sliny.

Chci se přitulit!
Ale,
kam zmizela tuš ze tvých očí?
a proč jsou teď černé, ta mořská hladina?
bradavky lesklé-předtím,
teď-třešně spadané, seschlé,
bojím se podívat do klína!

STAL JSEM SE OBĚTÍ IDEALISMU!

Dva Mraky
28. 1. 2004
 

Schoulený v rohu
30. 10. 2004 (20. 4. 2005, 19. 7. 2005)

Myslíš, že bychom byli spolu,
žít tak v Holandsku
   svobodni duší, jedním tělem
a v Rusku
   opojeni láskou a levnou vodkou
nebo Anglii
   bláznivě pobíhali v dešti a hřáli se džinem

Chci zůstat tady,
   v mém polském domečku
   s vírou v nás a Ježíše Krista,
   protože


Jsem srab,
Co ti nedovede říct do očí
Jak tě miluje
A brzo mu z toho praskne hlava

Jsem hrdina
Co si nedošel pro svou nevěstu
Pro déšť
Ve tmě

Mé srdce buší
Jako tvé
Ale zkusil jsem ti to říct

Stejně věřím